cs
Na programu televize - S01E12
Speciální programová nabídka o posledním večeru končícího roku má u nás stejně dlouhou historii jako televize sama. První televizní Silvestr se odehrál už v roce 1953, šest měsíců poté, co bylo zahájeno vysílání. První dva roky mohla televize vysílat živě jen ze svého studia v Měšťanské besedě a živé vstupy doplňovala o filmové dotáčky a krátké filmy – hlavně grotesky. S výjimkou roku 1962 uváděla všechny silvestrovské estrády dvojice Bohdalová – Dvořák. Ve zmíněném roce se přenášel velký zábavný pořad z Hudebního divadla v Karlíně a skončil fiaskem – nepodařilo se udržet časový rozpis a tak půlnoc nastala v polovině písničky, zpívané Ljubou Hermanovou. Nejatraktivnější částí Silvestrů byly pro diváky v první polovině šedesátých let nikoli estrády, ale komedie o stopáži přibližně třicet minut, s předními herci své doby. Není náhodou, že s většinou z nich je spojeno jméno Jana Wericha a režiséra Martina Friče. V roce 1977 dal nový život silvestrovské televizní estrádě Ján Roháč: vybral skvělého konferenciéra – Vladimíra Menšíka – a postavil jej před publikum, složené ze známých herců, zpěváků a televizních pracovníků. Ti se v průběhu pořadu měnili z diváků v účinkující a naopak. Zdánlivě banální změna měla obrovský ohlas a i dnes patří tyto silvestry k nejzdařilejším. Po smrti Jána Roháče na podzim roku 1980 bylo třeba hledat znovu. Tvůrci využívali populární dvojice komiků Kaiser a Lábus, jindy uváděli velkou show Miloš Kopecký a Ivana Andrlová. Televize hledala i nové formy silvestrovského večera: diváci mohli vidět speciální díl pořadu Možná přijde i kouzelník, silvestrovské Televarieté, zábavný pořad z Lucerny, který v podstatě představoval speciální vydání zábavných relací Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře. Asi není nutné příliš připomínat, že silvestrovský televizní program v roce 1989 byl výjimečný a postavil na hlavu všechny pečlivé plány a přípravy. ČST měla sice, ostatně jako obvykle, připravenou velkou estrádu, kterou uváděli Jan Rosák a Dagmar Veškrnová, ale vzhledem k politickým událostem stěží mohla jít na obrazovku. Doba se během několika týdnů natolik změnila, že se ČST rozhodla k velké improvizaci a nabídla studentské čtyřhodinové vysílání. K velkému silvestrovskému zábavnému pořadu se Československá televize vrátila v poslední rok a den své existence v roce 1992. Byla to show poněkud zvláštní a do určité míry smutná. Diváci v ní viděli například Miloše Kopeckého a Jiřího Líra s nostalgickým přípitkem, o skeče se starala trojice z divadla Semafor – Miloslav Šimek, Jiří Krampol a Uršula Kluková. (Česká televize)
Více informacíEpizody
Na programu televize - Série 1Na programu televize - S01E05
Ako sa nakrúcajú dejiny. Dokumentárny seriál SR (2021). Kapitoly z dejín československej televíznej tvorby.
Na programu televize - S01E06
Majstri inteligentnej zábavy. Dokumentárny seriál SR (2021). Kapitoly z dejín československej televíznej tvorby.
Na programu televize - S01E07
Na programu televize - S01E07
První pokusy o dokumentární tvorbu připomínaly spíše filmové týdeníky – jejich náplň určovala výročí velkých událostí a rozhodně nešlo o zachycení poválečné reality. Změny v této oblasti zaznamenáme až počátkem 60. let – zrodí se nový žánr, kterému se později bude říkat publicistika. Té se bude mimořádně dařit v regionálních studiích ČST – Ostrava svým pořadem Ostravské vteřiny nechá na televizní obrazovku vstoupit „obyčejného člověka“ s jeho radostmi i starostmi. V brněnském studiu vznikne polemický seriál Mohu do toho mluvit? Věci do té doby nevídané. Politické tání 60. let a nový ředitel ČST Jiří Pelikán způsobí, že se televize bude stále odvážněji věnovat aktuálním nebo do té doby tabuizovaným tématům a názorům celého spektra společnosti. I po formální stránce se publicistická a dokumentární tvorba promění – filmoví dokumentaristé začnou využívat například ankety, televizní dokumentaristé zase budou kultivovat obraz po vzoru filmových dokumentů. Společenský kvas dá vzniknout pořadům jako Zvědavá kamera, dá prostor populárním osobnostem, jako byli například Jan Werich nebo Ota Šik. Do neoprávněného zapomenutí zapadl největší publicistický projekt ČST – Československá expedice. Cílem bylo natočit pět reportáží z každého kraje a podíleli se na nich přední televizní publicisté. Sovětská invaze v srpnu 1968 zřejmě způsobila, že jich vzniklo jen dvacet. Sovětské tanky a následná normalizace samozřejmě přinesly zásadní personální čistky ve vedení ČST i mezi autory. Publicistika se stala zcela služebnou režimu a dokument téměř neexistoval. Jediný únik skýtají folklor, cestopisy a věda – tehdy vzniká první vědecko-popularizační projekt Okna vesmíru dokořán. Gorbačovská perestrojka sice trochu uvolnila autocenzuru i vliv stranických orgánů, ale zlatý věk dokumentu nastane až po roce 1989. Jsou peníze, není cenzura, mezi tvůrci je přetlak témat i tvůrčí energie. Na obrazovku se dostává tvorba prvních soukromých subjektů Febia a Filmu a sociologie. (Česká televize)
Na programu televize - S01E08
Na programu televize - S01E08
Dříve než začala Československá televize systematicky zaznamenávat a šířit jevištní umění – činohru, operu a balet – nahrazovala divadelní představení původní dramatickou tvorbu. Nejprve se do studia přenášela nazkoušená divadelní představení, od roku 1955 přenášela řadu představení živě. Postupně se měnil i názor na to, jak jevištní tvar co nejlépe zprostředkovat televiznímu divákovi. I ti nejzarytější odpůrci televizních záznamů uznávají dokumentární hodnotu takových počinů. Díky nim máme představu, jak vypadala v roce 1963 inscenace Drahomíra v režii Otomara Krejči v Národním divadle nebo si můžeme vychutnat herectví Jana Wericha s Miroslavem Horníčkem ve slavných předscénách. Televizní tvůrci se učili, kolik kamer je potřeba, aby natočili dění na scéně a přiblížili televizním divákům detail herecké práce. Už v roce 1965 vznikl v ČST cyklus Zveme vás do divadla, v němž jeho kultivovaný a zasvěcený průvodce Václav Voska přibližoval vybraná představení pražských divadel. V letech osmdesátých na něj navázal cyklus Dnes večer v…, který se zaměřoval na divadla oblastní. Díky televizi tak máme o tvaru inscenací či hereckých výkonech i jiné svědectví než fotografie. Zatímco u televizního zpracování baletu nebo opery jde o umění převést hudbu nebo pohyb do obrazu a o míru stylizace – tady je třeba zmínit evropsky uznávaného režiséra Petra Weigla – u činohry se cení režijní přístup respektující divadelní tvar. Díky umu televizních tvůrců máme zachovány legendární herecké výkony – Jana Libíčka jako krále Ubu, Petra Nárožného jako hejtmana z Kopníku, Michala Dočolomanského v roli Jánošíka. Televize tuto záslužnou kulturní roli – dokumentovat jevištní múzy a přenášet je do domovů televizních diváků – neopustila za celou dobu své existence. Proměňovala se jen dramaturgie vybraných titulů – v letech 90. se na obrazovku dostanou i tvůrci jako Václav Havel. (Česká televize)
O pořadu
Speciální programová nabídka o posledním večeru končícího roku má u nás stejně dlouhou historii jako televize sama. První televizní Silvestr se odehrál už v roce 1953, šest měsíců poté, co bylo zahájeno vysílání. První dva roky mohla televize vysílat živě jen ze svého studia v Měšťanské besedě a živé vstupy doplňovala o filmové dotáčky a krátké filmy – hlavně grotesky. S výjimkou roku 1962 uváděla všechny silvestrovské estrády dvojice Bohdalová – Dvořák. Ve zmíněném roce se přenášel velký zábavný pořad z Hudebního divadla v Karlíně a skončil fiaskem – nepodařilo se udržet časový rozpis a tak půlnoc nastala v polovině písničky, zpívané Ljubou Hermanovou. Nejatraktivnější částí Silvestrů byly pro diváky v první polovině šedesátých let nikoli estrády, ale komedie o stopáži přibližně třicet minut, s předními herci své doby. Není náhodou, že s většinou z nich je spojeno jméno Jana Wericha a režiséra Martina Friče. V roce 1977 dal nový život silvestrovské televizní estrádě Ján Roháč: vybral skvělého konferenciéra – Vladimíra Menšíka – a postavil jej před publikum, složené ze známých herců, zpěváků a televizních pracovníků. Ti se v průběhu pořadu měnili z diváků v účinkující a naopak. Zdánlivě banální změna měla obrovský ohlas a i dnes patří tyto silvestry k nejzdařilejším. Po smrti Jána Roháče na podzim roku 1980 bylo třeba hledat znovu. Tvůrci využívali populární dvojice komiků Kaiser a Lábus, jindy uváděli velkou show Miloš Kopecký a Ivana Andrlová. Televize hledala i nové formy silvestrovského večera: diváci mohli vidět speciální díl pořadu Možná přijde i kouzelník, silvestrovské Televarieté, zábavný pořad z Lucerny, který v podstatě představoval speciální vydání zábavných relací Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře. Asi není nutné příliš připomínat, že silvestrovský televizní program v roce 1989 byl výjimečný a postavil na hlavu všechny pečlivé plány a přípravy. ČST měla sice, ostatně jako obvykle, připravenou velkou estrádu, kterou uváděli Jan Rosák a Dagmar Veškrnová, ale vzhledem k politickým událostem stěží mohla jít na obrazovku. Doba se během několika týdnů natolik změnila, že se ČST rozhodla k velké improvizaci a nabídla studentské čtyřhodinové vysílání. K velkému silvestrovskému zábavnému pořadu se Československá televize vrátila v poslední rok a den své existence v roce 1992. Byla to show poněkud zvláštní a do určité míry smutná. Diváci v ní viděli například Miloše Kopeckého a Jiřího Líra s nostalgickým přípitkem, o skeče se starala trojice z divadla Semafor – Miloslav Šimek, Jiří Krampol a Uršula Kluková.
(Česká televize)